Nedělní liturgie

3. neděle v mezidobí

 

První neděle liturgického mezidobí vypráví o začátku Ježíšovy činnosti. Vracíme se k tématu Božího „povolání“. Jonáš v prvním čtení je příkladem osoby, která sice slyší Boha, ale nechce naplnit jeho vůli. Dnešní neděle může být výzvou k přijetí Božího pozvání.

 

1. ČTENÍ

Kniha Jonáš je koncipována jako literárně promyšlená novela. První scéna: Prorok utíká před Hospodinem, klesá až na dno… Druhá scéna: Jde, ač nerad, do Ninive. Prochází jím pouze jeden den, ale Ninivané reagují. Jenže toto právě Jonáš nechtěl. Jeho pohled na spravedlnost je jiný než Hospodinův.

Jon 3,1-5.10

Hospodin oslovil Jonáše: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám.“ Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: „Ještě čtyřicet dní a Ninive bude vyvráceno!“ Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

ŽALM 25

Žalm je vybrán tak, aby korespondoval s 1. čtením, resp. evangeliem. Je to odpověď toho, kdo je povolán: „Ukaž mi své cesty, Hospodine!“ Žalm se může stát i naší modlitbou.

Odpověď: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

První list Korinťanům je množstvím odpovědí na konkrétní nesourodé otázky položené Korinťany. Sedmá kapitola odpovídá na otázky manželství a celibátu. Citované verše ukazují na klíč k předporozumění tehdejších křesťanů: Pán brzy přijde – manželství ani plození dětí již není důležité. Čas ukázal, jak Pán myslel svůj „brzký“ příchod. Výzva v sedmém verši prvního listu Korinťanům je stále aktuální: „Žijte, jako by věci tohoto světa měly zítra skončit.“

1 Kor 7,29-31

Říkám, bratři, toto: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu! Aleluja.

EVANGELIUM

Začátek Markova evangelia vypráví o Ježíšově veřejném působení. Ježíš navazuje na Jana Křtitele, tradice Starého Zákona… Své působení spojuje s konkrétními lidmi: napřed je povolal, aby následně mohli zažít jeho spásu.

Mk 1,14-20

Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.

K ZAMYŠLENÍ

Velmi podobný text povolání jsme slyšeli minulou neděli, jen ho vyprávěl sv. Jan. Lze tedy srovnávat pohled dvou autorů. Co je společné? U sv. Jana je vidět více aktivita učedníků, Marek zdůrazňuje, že Ježíš oslovil následovníky jako první. V realitě života je to velmi podobně. Nelze jasně odlišit, jak moc to byl nejprve Pán a do jaké míry hledání učedníka. Ale jasné je, že následovník je ochoten hledat Boha a za Kristem jít. A Bůh toto hledání nenechá bez reakce.