Nedělní liturgie

4. neděle velikonoční

 

Této neděli se říká neděle Dobrého Pastýře, protože se čte evangelium o dobrém pastýři. Je to den modliteb za duchovní povolání. Velký význam samozřejmě hraje slovo pastýř, vztažené na vzkříšeného Krista.

1. ČTENÍ

Dnešní text navazuje na událost z minulé neděle, kdy Petr a Jan uzdravili chromého v chrámě. Vzbudilo to pozornost a oba byli zatčeni. Nyní musí svůj skutek obhájit. Petr mluví velmi otevřeně a svědčí o tom, kdo Kristus je a jaký má zásadní význam. To nepřestalo platit ani dnes.

Sk 4,8-12

Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. On je ten ‘kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kámen nárožní’. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.“

ŽALM 118

Tento žalm zní ve velikonoční době často. Jde o text velmi jasně předpovídající události Velikonoc. Právě slova tohoto žalmu Petr v předchozím úryvku cituje. Proměňme tato slova v modlitbu vyznání Boží moci.

Odpověď: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v člověka. – Lépe je utíkat se k Hospodinu – než důvěřovat v mocné. Děkuji ti, žes mě vyslyšel – a stal se mou spásou. – Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích. Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. – Žehnáme vám z Hospodinova domu. – Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; – budu tě slavit, můj Bože! – Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ČTENÍ

Janovská komunita zažila silné pokušení myslet si, že uvěřením a přijetím křtu již dosáhla cíle. Domnívali se, že jde o zvláštní vyvolení, které je jen pro zasvěcené a ti už všechno vědí. Tento přístup se nazývá gnózí. Jan ale brání křesťanství: Ano, máme velikou výsadu – jsme děti Boží! Ale u cíle ještě nejsme.

1 Jan 3,1-2

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Já jsem dobrý pastýř, praví Pán, znám svoje ovce a moje ovce znají mne. Aleluja.

EVANGELIUM

První část desáté kapitoly Janova evangelia je vyprávěním o pastýři. Text navazuje na příběh o uzdravení slepého od narození. Farizeové slepce vyhnali jako hříšníka a prosťáčka, ale Ježíš se ho ujal jako mesiáš. V našem textu je řada významných konstatování, která mají dopad na pochopení Kristovy lásky k Otci i k lidem.

Jan 10,11-18

Ježíš řekl: „Já jsem pastýř dobrý! Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk – a vlk je uchvacuje a rozhání – vždyť kdo je najatý za mzdu, tomu na ovcích nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc ho zase přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“

K ZAMYŠLENÍ

Dnes již naše společnost nežije z pastevectví. V Ježíšově době však šlo o běžnou práci. Pán využívá každodenní zkušenost, aby vysvětlil vztah Boha k člověku. Dnes slovo ovce má možná negativní význam bezhlavého stáda. Zkusme se však vrátit k pohledu tehdejších Izraelitů a všimnout si, co se Ježíš snaží vysvětlit! I bezbranné a nevinné Bůh bere vážně, pečuje o ně, záleží mu na nich, zná je jménem. Řeč je o každém z nás bez rozdílu. Takový je náš Bůh