Římskokatolická farnost

Ostravice a Bílá

Bohoslužby v týdnu:

8.11.2025 Ostravice 8.00

9.11.2025 Ostravice 8.00, Bílá 10.00, Staré Hamry 11.30

12.11.2025 Ostravice 7.00

13.11.2025 Ostravice-Medela 10.00

14.11.2025 Ostravice 16.00

15.11.2025 Ostravice 8.00

16.11.2025 Ostravice 8.00, Bílá 10.00, Staré Hamry 11.30

Svátek posvěcení lateránské baziliky

9. listopadu 2025

Mše svaté: 8.00, Bílá 10.00, Staré Hamry 11.30

Vstupní modlitba

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů
buduješ svůj duchovní chrám;
rozmnož ve své církvi i působení svého Ducha,
aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti,
kterou bude mí tu tebe v nebi.
Skrze tvého Syna...

Evangelium – Jan 2,13-22

Řekl to o chrámu svého těla.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal zprovazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: „Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: ‘Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.’ Židé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?“ Ježíš jim odpověděl: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ Tu židé řekli: „Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let – a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?“ On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl.

Mezizpěv - Žl 46 (45), 2-3.5-6.8-9 Odp.: 5

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, přesvatému stánku Nejvyššího.

Bůh je naše útočiště a síla,
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země,
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu,
přesvatému stánku Nejvyššího.
Bůh je v jeho středu, nepohne se,
od časného jitra ho Bůh bude chránit.

S námi je Hospodin zástupů,
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.

Preface o posvěcení kostela

Církev je dům modlitby a chrám svatého Ducha

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť ty nám dáváš všechno dobré,
jsi vždycky a všude s námi
a ustavičně nám pomáháš;
ty přebýváš ve své církvi
a stále ji posvěcuješ,
aby ti opravdovým životem vydávala svědectví.
Ona je dům modlitby a
chrám tvého svatého Ducha,
nevěsta Kristova
a matka, radující se ze svých dětí,
ona zdědí slávu tvého království.

A proto tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

https://m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/11_09.htm

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého biskupa Césaria z Arles

(Sermo 229, 1-3: CCL 104, 905-908)

Křtem jsme se všichni stali Božím chrámem

     Z milosti Kristovy slavíme dnes, nejmilejší bratři, s velikou radostí výročí posvěcení tohoto kostela. Pravým a živým chrámem Božím máme být my sami. Ale přesto právem všichni křesťané vděčně slaví výročí mateřského kostela církve, neboť vědí, že se v ní duchovně znovu narodili. Vždyť když jsme se poprvé narodili, byli jsme hodni Božího hněvu; ale druhé narození z nás učinilo nádoby milosrdenství.1 Poprvé jsme se narodili k smrti, druhé narození nás znovu povolalo k životu.
     Neboť my všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým; a zamyslíme-li se pozorně nad spásou své duše, shledáváme, že jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen v chrámech, vystavěných lidskýma rukama,2 ani v domě ze dřeva a kamene, ale především v duši, stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele, jak říká svatý apoštol Pavel: Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.3
     A protože Kristus při svém příchodu vyhnal ďábla z našich srdcí, aby si v nás připravil svůj chrám, snažme se s jeho pomocí ze všech sil o to, aby v nás on sám nebyl potupen našimi zlými skutky. Neboť každý, kdo koná, co je zlé, tupí Krista. Předtím než nás Kristus vykoupil, byli jsme příbytkem ďáblovým, jak jsem už řekl; potom jsme se stali příbytkem Božím, neboť Bůh si z nás učinil svůj příbytek.
     A proto, moji drazí, chceme-li s radostí slavit výročí posvěcení kostela, nesmíme v sobě ničit zlými skutky živé chrámy Boží. Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel.
     Chceš, aby bazilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla bazilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v nebi. Tak jako ty vstupuješ do tohoto kostela, tak chce Bůh vstoupit do tvé duše. Vždyť on to sám slíbil: Budu přebývat a chodit mezi nimi.4
     1 srov. Řím 9, 22.23
     2 srov. Sk 7, 48
     3 1 Kor 3, 17
     4 2 Kor 6, 16

RESPONSORIUMEz 47, 1. 9

O. Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu, na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, * byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.
V. Při posvěcení chrámu zpíval lid chvalozpěvy a z jeho úst zaznívaly líbezné písně. * Byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.

https://breviar.op.cz/?a=2&datum=2021-11-09&k=

Jak získat odpustky pro duše v očistci

Možnosti pro získání plnomocných odpustků

1.možnost ( 1.11. a 2.11.)
* svátost smíření
* svaté přijímání / eucharistie
* modlitba na úmysl papeže
* při návštěvě kostela Otčenáš a vyznáni viry

2.možnost ( 1.11. - 8.11.)
* svátost smíření
* svaté přijímání / eucharistie
* modlitba na úmysl papeže
* při návštěvě hřbitova modlitba za zemřelé

---

1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den můžete při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky přivlastnitelné pouze duším v očistci. Kromě obvyklých podmínek (sv. zpověď, sv. přijímání, modlitba na úmysl papeže a vyloučení veškeré náklonnosti k jakémukoliv hříchu, a to i všednímu) je podmínkou pomodlit se při návštěvě kostela modlitbu Páně a Vyznání víry.

Od 1. do 8. listopadu můžete získat plnomocné odpustky, přivlastnitelné jen duším v očistci, jestliže po splnění obvyklých podmínek navštívíte hřbitov a pomodlíte se tam třeba jen v duchu za zemřelé. V ostatních dnech lze při návštěvě hřbitova získat takovýmto způsobem odpustky částečné.

Svátost smíření není nutné přijímat každý den. Stačí ji vykonat před začátkem týdne modliteb za zemřelé, v jeho průběhu, nebo až v dalších dnech po jeho skončení. Svaté přijímání a modlitba na úmysl papeže jsou nutné každý den, kdy chcete plnomocný odpustek získat.

https://www.pastorace.cz/tematicke-texty/jak-ziskat-odpustky-pro-duse-v-ocistci

Památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka

12. listopadu 2025

Mše svatá: Ostravice 7.00

https://osbm-kyiv.com.ua/josafat-kuntsevych-muchenyk-za-jednist-chy-papskyj-fanatyk/

Evangelium – Jan 17,20-26

Chci, aby tam, kde jsem já, byli i oni se mnou.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se: „Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa. Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich.“

https://m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/11_12.htm

Narodil se kolem roku 1580 ve Vladimiru na Volyňsku (v dnešní západní Ukrajině), jmenoval se Jan Kuncevič a pocházel z pravoslavné rodiny. Po příchodu do litevského Vilna (1596) se připojil k unii s římským apoštolským stolcem, k níž došlo na synodu v litevském Brestu (1595 – 1596). Při vstupu k basiliánům ve Vilně (1604) přijal jméno Josafat, byl vysvěcen na kněze (1609), stal se představeným kláštera (igumenem) v Byteni (1613) a vyšším klášterním představeným (archimandritou) ve Vilně (1614). Když se v roce 1618 stal arcibiskupem v běloruském Polocku, věděl, že nepřijímá poctu, ale těžké a nebezpečné poslání. Nepřestal však působit jako horlivý šiřitel sjednocení s Římem. Usiloval o prohloubení náboženského života věřících a o pozvednutí úrovně duchovenstva. Byl ubit najatými vrahy při biskupské vizitaci v běloruském Vitebsku 12. XI. 1623. Za svatého byl prohlášen v roce 1867. Pohřben byl v Polocku, jeho tělo bylo přeneseno do Biale (1705), do Vídně (1916) a od roku 1949 je uloženo ve svatopetrské bazilice ve Vatikáně.

DRUHÉ ČTENÍ

Z encykliky papeže Pia XI.

(AAS 15 [1923], 573. 576-577)

Prolil svou krev za jednotu Církve

     Až nastane plnost času, bude Církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.
     Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy.1 A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého,2 a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí svatosti a mučednictví.
     Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k jejich spáse, než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil svou krev za jednotu svaté Církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k úsilí o všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k tomu může velmi přispět, bude-li se zasazovat o udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v jednotě všeobecné Církve.
     Protože měl především starost o spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k tomuto spojení a upevnit ho. Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali "uchvatitel duší".
     1 Mt 28, 18
     2 Řím 5, 5

RESPONSORIUM

Jan 17, 11b. 23. 22a

O. Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. * Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.
V. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. * Ať jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.

MODLITBA

Modleme se:
Bože, naplň nás duchem své lásky, abychom následovali svatého biskupa Josafata a byli ochotni dávat život za své bratry. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

https://breviar.op.cz/?a=2&datum=2021-11-12&k=

SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE

23.11.2025

Mše svaté: Ostravice 8.00, Bílá 10.00, Staré Hamry 11.30

https://www.svataikona.sk/?cont=detail&detail=121

Vstupní antifona – Zj 5,12; 1,6

Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

Vstupní modlitba

Všemohoucí, věčný Bože,
tys dal svému milovanému Synu
všechnu moc na nebi i na zemi,
aby byl Králem všeho tvorstva;
dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu,
poznává tvou slávu,
věrně ti slouží a ustavičně tě chválí.

1. čtení – Dan 7,13-14

Jeho moc je věčná.

Čtení z knihy proroka Daniela.

Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel (někdo) jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

Mezizpěv – Žl 93,1ab.1c-2.5

Hospodin kraluje, oděl se velebností.

Hospodin kraluje, oděl se velebností,
oděl se Hospodin, opásal se mocí.

Dal světu základ,
že nezakolísá.
Pevný je trůn tvůj od pradávna,
jsi od věčnosti.

Tvé výroky jsou nejvýš spolehlivé,
tvému domu přísluší svatost, Hospodine, na věčné časy.

2. čtení – Zj 1,5-8

Vládce nad pozemskými králi ... udělal z nás královský národ a kněze Boha Otce.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

Ježíš Kristus je svědek hodný víry, prvorozený z mrtvých a vládce nad pozemskými králi. Tomu, který nás miluje, který nás svou krví zbavil našich hříchů a udělal z nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen. Hle, přichází v oblacích! Každé oko ho uvidí, i ti, kdo ho probodli, a budou pro něj naříkat všechna pokolení na zemi. Ano, amen. Já jsem alfa i omega, praví Pán Bůh, který je, který byl a který přijde, Vševládný.

Zpěv před evangeliem – Mk 11,10

Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází! Aleluja.

Evangelium – Jan 18,33b-37

Ano, já jsem král.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Pilát řekl Ježíšovi: „Ty jsi židovský král?“ Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?“ Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“ Ježíš na to řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“ Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“

Preface o Kristu Králi

Kristus je Král všeho tvorstva.

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.

Neboť tys svého jednorozeného Syna,
našeho Pána Ježíše Krista,
pomazal olejem radosti na kněze a krále.
On je kněz navěky:
sám sebe položil na oltář kříže
jako dokonalou oběť našeho smíření a vykoupení.
A on je král vesmíru:
všechno tvorstvo jsi mu podřídil,
aby všechno bylo podřízeno tobě v tvém království věčném:
v království pravdy a života,
v království svatosti a milosti,
v království spravedlnosti, lásky a pokoje.

A proto tě celý vesmír oslavuje
a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.
Také my tě chválíme a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ...

https://m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/Krista_Krale.htm

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Zjevení svatého apoštola Jana

1, 4-6.10. 12-18; 2, 26. 28; 3, 5b. 12. 20-21

Vidění Syna člověka v jeho slávě

     1.4Milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem 5a od Ježíše Krista, svědka hodného víry, prvorozeného z mrtvých a vládce nad pozemskými králi.
     Tomu, který nás miluje, který nás svou smrtí zbavil hříchů 6a udělal z nás královský národ a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.
     10A jednou v den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako zvuk polnice.
     12Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů 13a uprostřed těch svícnů postavu podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. 14Jeho hlava a vlasy byly bělostné jak sněhobílá vlna, jeho oči jako ohnivý plamen, 15jeho nohy jako z mosazi rozžhavené v peci, jeho hlas jako hukot množství vod. 16V pravé ruce držel sedm hvězd, z úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč a jeho tvář zářila jako slunce v plné své síle.
     17Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i Poslední, Živý. 18Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí.
     2.26Tomu, kdo zvítězí a zůstane věrný mým skutkům až do konce, dám moc nad pohany, podobně 28jako jsem já dostal tuto moc od svého Otce. A dám mu jitřní hvězdu.
     3.5Jeho jméno nevymažu z knihy života, ale budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly.
     12Kdo zvítězí, z toho udělám sloup v chrámě svého Boha a nikdy už z něho nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.
     20Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k tomu vejdu a budu jíst u něho a on u mě. 21Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.“

RESPONSORIUM

Mk 13, 26-27; Žl 97(98), 9b

R. Uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle své anděly * a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
V. On zemi soudí spravedlivě, on podle práva národy řídí. * A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání "O modlitbě" od kněze Órigena

(Cap. 25: PG 11, 495-499)

Příjď království tvé

     Podle slov našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat, ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi námi.1 Vždyť to slovo je blízko, téměř v našich ústech a v našem srdci.2 Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v sobě: aby v něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha, a Bůh v něm přebývá jako v dobře spravované obci. Vždyť je při něm neustále Otec a spolu s Otcem kraluje v takové dokonalé duši Kristus podle slov Písma: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.3
     A budeme-li bez ustání postupovat, dojde Boží království, které je v nás, svého vrcholu tehdy, až se naplní, co řekl apoštol; že totiž Kristus, až se mu podrobí všichni nepřátelé, odevzdá království Bohu a Otci, aby byl Bůh všechno ve všem.4 Proto se neustále modleme a vnitřně uschopněni přítomností Božího Slova říkejme svému Otci, jenž je na nebesích: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.5
     O Božím království je si ještě třeba uvědomit toto: Jako nemá spravedlnost nic společného s nepravostí a jako se světlo nesnáší s temnotou a Kristus s Beliárem,6 právě tak nemůže být Boží království pohromadě s královstvím hříchu.
     Chceme-li proto, aby v nás kraloval Bůh, ať v našem smrtelném těle nevládne hřích.7 Umrtvujme naopak své pozemské údy8 a přinášejme ovoce Ducha, aby se v nás Hospodin mohl procházet jako v duchovní rajské zahradě a aby v nás kraloval on sám se svým Kristem sedícím v nás po pravici Otcovy duchovní moci, o niž prosíme. Ať tu sedí, dokud se všichni jeho nepřátelé, kteří jsou v nás, nestanou podnoží jeho nohou9 a dokud z nás nezmizí každá jiná vláda, síla a moc.10
     Toto se může zajisté stát v každém z nás, a v každém z nás může být jako poslední nepřítel zničena smrt,11 aby i v nás mohl Kristus říci: Smrti, kdepak je tvůj bodec? Peklo, kdepak je tvé vítězství?12 Nechť tedy již nyní to, co je v nás porušitelné, vezme na sebe svatost a neporušitelnost, a co je smrtelné, vezme na sebe Otcovu nesmrtelnost,13 neboť smrt již byla přemožena. Aby tak v nás kraloval Bůh a my již nyní měli účast na dobru nového zrození a vzkříšení z mrtvých.
     1 sorv. Lk 17, 20-21
     2 srov. Řím 10, 8; Dt 30 ,14
     3 Jan 14, 23
     4 1 Kor 15, 24.28
     5 Mt 6, 9-10
     6 srov. 2 Kor 6, 14-15
     7 srov. Řím 6, 12
     8 srov. Kol 3, 5
     9 srov. Žl 109 (110), 1
     10 1 Kor 15, 24
     11 srov. tamtéž. v. 26
     12 srov. tamtéž. v. 55; srov. Oz 13, 14
     13 srov. 1 Kor 15, 53.54

RESPONSORIUM

Zj 11, 15b; Žl 21(22), 28b-29a

R. Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný * a bude kralovat na věčné věky!
V. Všechny lidské rody s uctíváním padnou před ním na tvář, neboť jen Pánu patří kralování. * A bude kralovat na věčné věky!

https://breviar.op.cz/?a=2&datum=2021-11-21&k=

Advent

https://www.rodon.cz/ikony/Ikonografie-svatku/zvestovani-presvate-bohorodicce--1691

Sixtinská kaple, Poslední soud

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sixtinsk%C3%A1_kaple#/media/Soubor:Michelangelo_Buonarroti_-_Il_Giudizio_Universale.jpg

Co je to advent?

Advent začíná v římskokatolické církvi v předvečer neděle, která je nejbližší 30. listopadu, a končí 24. prosince odpoledne.

Název je odvozený od latinského adventus = příchod. Křesťané se v tomto období připravují na příchod Ježíše o Vánocích, ale pamatují i na jeho druhý příchod na konci časů.

Adventem začíná liturgický rok.

Advent je především obdobím vnitřní přípravy. Jak uvádí například slezský duchovní autor Angelus Silesius (17. století), člověku nic nepomůže, kdyby „se Kristus v Betlémě tisíckrát narodil“, ale „nenarodil se“ v srdci člověka.

V adventním období jsou vždy čtyři neděle. První je zaměřená na Kristův druhý příchod na konci světa s výzvou, aby byl na něj člověk připraven. Druhá a třetí neděle představuje postavu Jana Křtitele, který vyzývá k obrácení srdce a ohlašuje Kristův příchod. Tématem čtvrté adventní neděle jsou již události, které bezprostředně předcházejí Ježíšovu narození v Betlémě.

Třetí adventní neděle je nazvaná také „Gaudete“ neboli radostná. Pojmenovaná je podle prvních slov úvodního verše mše svaté: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.“ Radostná atmosféra z blížícího se Kristova příchodu může být vyjádřená při mši růžovou barvou, namísto obvyklé fialové, která je typická pro advent.

Adventní období má dvě části: (1) do 16. prosince a (2) 17. – 24. prosince. Druhé jmenované již úzce připravuje na Vánoce: při mších se čte o událostech z Bible, které se odehrály těsně před narozením Ježíše. Při mši svaté i při modlitbě breviáře zaznívají tzv. „Ó antifony“.

V první části adventu se často slaví tzv. roráty. Jejich název je odvozený od prvního slova písně, která se zde zpívá: Rorate, coeli, desuper = „Rosu dejte, nebesa, shůry“. Roráty jsou ranní mše ke cti Panny Marie. V poslední době se v některých kostelích slaví jen při svíčkách.

8. prosince se slaví slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu. Událost nepřipomíná početí Ježíše, jak bývá mnohdy mylně uváděno, nýbrž skutečnost, že sama Panna Maria byla počata bez prvotního hříchu.

Na období před Vánocemi se také rozšířil zvyk zapalovat postupně svíce na adventním věnci, každou adventní neděli o jednu navíc. To může připomínat blížící se příchod Krista, který je světlem ve tmě. Zelený kruhový věnec také může naznačovat na věčnost a Boha (nemá začátek a konec). Za předchůdce současného adventního věnce lze považovat evangelického teologa Johanna Hinricha Wicherna (19. století).

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/161124co-je-to-advent

5. 10. 2025: Mše svatá a koncert Místeckého chrámového sboru, Staré Hamry

V kostele sv. Jindřicha na Starých Hamrech každoročně o jednom podzimním víkendu výrazně ožije farní společenství – počet návštěvníků se z obvyklé desítky věřících zvýší téměř na stovku.
Důvodem je soustředění Místeckého chrámového sboru, které se pravidelně koná právě nedaleko na Gruni na Starých Hamrech. Vrcholem víkendu bývá nedělní mše svatá, kterou sbor obohatí svým hudebním doprovodem, a po jejím skončení nabídne všem přítomným také krátký koncert.

Každý rok zde panuje krásná a radostná atmosféra. Za tuto událost jsou vděční nejen farníci, ale i místní farář otec Andrej Slodička, který sboru při závěru poděkoval a ujistil je, že dveře kostela jim zůstanou otevřené i v příštích letech.
Foto Ivana Bužková

5. 10. 2025: Mše svatá a koncert Místeckého chrámového sboru, Staré Hamry | Člověk a Víra

JUBILEJNÍ ROK 2025

Pouť farnosti Ostravice, Bílá, Čeladná

Mariazell, Padova, Řím, Assisi

Svatý rok 2025

POUŤ Bílá 20.7.2025

Oslava k výročí 150 let posvěcení kostela sv. Bedřicha v Bílé (1875)

Kostel sv. Bedřicha stojí v centru obce Bílá, přímo u hlavní silnice. V době, kdy vznikal, byla

však Bílá pouhou izolovanou osadou, spadající do katastru Ostravice. Veškeré použité dřevo

kostela pochází ze zdejších lesů. V neděli 3. října 1875 bylo posvěcení kostela sv. Bedřicha

velikou slavností pro celé Zadní hory a jejich okolí. Olomoucký arcibiskup, kardinál Bedřich z

Fürstenberku (1813 - 1892), v Bílé osobně posvětil dřevěný kostel nesoucí jméno jeho křestního

patrona, svatého Bedřicha (Fridrich), který zde nechal zbudovat. Dřevěná svatyně v Bílé se

stala filiálním kostelem ostravické farnosti (farní kostel od roku 1911). Údolím Bílé se od roku

1875 třikrát denně rozléhal zvon k modlitbě Anděl Páně. Jednalo se o dodnes dochovaný zvon.

Unikátní kostel v Bílé je stavbou, která v sobě snoubí tradici norských středověkých stožárových

kostelů s dobovou novogotikou. Romantická stavba již z dálky zaujme štíhlou věží s úzkými

vysokými okny a nápadně prolamovanou střechou kostelní lodi ve dvou úrovních. Novobarokní

oltář je dílem architekta Kybasty. Vévodí mu socha sv. Bedřicha, jemuž stojí po stranách svatí

Cyril a Metoděj. Původní sochy byly krátce po revoluci ukradeny, proto jsou zde dnes pouze

repliky. Kostel sv. Bedřicha je památkově chráněný. Každou neděli a na velké svátky se v

současnosti v kostele slaví mše svatá. Děkujeme Bohu, že můžeme letos (2025) slavit 150 let

od posvěcení kostela sv. Bedřicha v Bílé (1875).

Zpracoval doc. ThDr. PaedDr. Andrej Slodička, PhD., farář farnosti Ostravice a administrátor

excurrendo farnosti Bílá

Kostel sv. Bedřicha v Bílé

POUŤ Bílá-Hlavatá 5.7.2025

První svatí přijímaní 22.6.2025

Ostravice, farní kostel

Pouť - farní kostel Ostravice

15.6.2025

Pouť Gruň 25.5.2025

MODLITBA ZA PAPEŽE LVA XIV.

Bože, milosrdný Otče,

děkujeme Ti za našeho

papeže Lva XIV.,

který je Tvým darem celé

Církvi a každému z nás.

Chraň ho a žehnej mu.

Dej, ať s Tvou milostí

usiluje ze všech sil o to,

co se Tobě líbí a co je

k prospěchu Božího lidu

a celého světa.

Amen.

Zdroj: cirkev.cz

Farní pouť Svatý Kopeček 14.5.2025

JUBILEJNÍ ROK 2025

V církevní novodobé histrorii se jubilejní roky konají každých 25 let. Předchozí Svatý rok proběhl za svatého papeže Jana Pavla II.

Pastýřský list k zahájení Svatého roku 2025

Drazí bratři a sestry,

zdravím vás všechny téměř na prahu vánoční doby. Ta letošní bude mimořádná tím, že

během ní začne Svatý rok 2025. Zahájí ho papež František na Štědrý den otevřením

Svaté brány ve Svatopetrské bazilice. O svátku Svaté rodiny pak do slavení Jubilea

vstoupí ve všech katedrálách světa věřící se svými biskupy.

Svatý rok bývá od konce 15. století vyhlašován papeži každé čtvrtstoletí jako jubileum

Kristova narození. Tomu nadcházejícímu roku jubilea vtiskl Svatý otec motto:

„Poutníci naděje“. Nejlepším příkladem naplnění těchto dvou slov je pro nás Maria,

která putuje k Alžbětě, jak jsme to slyšeli v úryvku z Lukášova evangelia. Maria je

poutnicí naděje. Ona, naplněná nadějí a vírou, se vydává na cestu, aby se podělila o

dobrou zprávu a radost z Božího jednání ve svém životě. Putuje a nese v sobě naději

pro celé lidstvo. Stává se tak obrazem církve, která přes hory dějin přenáší ve svém

lůně naději světa. 1

Naděje ukotvená ve věčnosti

Podobně jako Maria i my jsme poutníky. Naše životní poutě jsou plné radostí, ale také

zkoušek. Zkusme si v této chvíli odpovědět, odkud čerpáme naději

Pro mě osobně je to prožívaná Boží blízkost, která mi dává naději a sílu překonávat

překážky a pokračovat v cestě k plnosti života. Naděje křesťana není jen snem nebo

touhou po lepším zítřku. Není to politický program ani recept na bezproblémový život.

Křesťanská naděje je zakotvena v Kristu, který přemohl smrt a otevřel nám cestu k

věčnému životu. Je to nasměrování k věčnosti, která jediná dává smysl všemu

pozemskému a učí nás, že bolesti, ztráty a nezdary života nejsou definitivní, ale budou

proměněny v radost. Apoštol Jan píše v knize Zjevení: „Bůh jim setře každou slzu

z očí, nářek ani bolesti už nebude“ (Zj 21,4). Být člověkem naděje znamená hledat a

poznávat Boha a vidět svůj život i dějiny světa z perspektivy věčnosti.

Svatý rok jako čas smíření

Není lepší poznání Boha než to, že se s ním necháme smířit a zakusíme jeho odpuštění

– píše v bule k zahájení Svatého roku papež František. Proto je Svatý rok odedávna

časem smíření, které uzdravuje zranění minulosti a otevírá cestu k nové naději.

Navazuje na starozákonní praxi Milostivého léta, kdy se propouštěli zajatí, odpouštěly

se dluhy a narovnávalo se každé bezpráví (srov. Lv 25,8–16). Je pro nás velkou

výzvou, abychom usilovali o uzdravení minulosti skrze odpuštění a nebáli se prosit

Boha o pomoc v tomto našem úsilí. Odpuštění není slabostí, ale silou. Otevírá dveře

novým začátkům, uzdravuje vztahy a přináší do srdcí pokoj. Pojďme společně v tomto

Svatém roce hledat příležitosti k odpuštění a smíření – v rodinách, farnostech, ale i ve

vlastním srdci. Pomoc při hledání usmíření a pokoje mohou představovat chrámy,

které jsou v naší diecézi určeny jako místa čerpání milostí a získávání odpustků

Svatého roku. Kromě katedrály a konkatedrály to jsou poutní místa Cvilín a Maria Hilf

a farní kostely v Českém Těšíně a Fulneku. Putovat na tato místa s touhou po pokoji a

usmíření jistě přinese své plody, ať už se tam vydáme společně, nebo jako jednotlivci

či rodiny.

Povolání přinášet naději

Při vyhlášení Svatého roku 2025 papež zdůraznil, že lidé a národy, hledící do

budoucnosti s úzkostí a strachem, potřebují naději. A velmi si přeje, aby naděje

v tomto rozbouřeném světě zazářila mocněji skrze nás. Jako Maria jsme povoláni

k tomu, abychom se jako společenství i jednotlivci stali ukazateli naděje světu kolem

nás. Rád uvedu několik příkladů, jak o to usilovat:

 Věnujme čas modlitbě. Právě modlitba je školou naděje a ta se modlitbou

projevuje a živí. Modleme se také za ty, kdo naději ztrácejí.

 Žijme víru autenticky a radostně. Lidé si totiž všímají, když někdo prožívá

naději a pokoj i uprostřed těžkostí.

 Naslouchejme lidem kolem sebe s otevřeným srdcem, zejména těm, kdo zápasí

s beznadějí nebo ztrátou smyslu.

 Buďme znamením naděje v konkrétní pomoci seniorům, lidem opuštěným a

chudým.

 Přinášejme smíření tam, kde jsou konflikty – v rodině, na pracovišti nebo mezi

přáteli. A vytvářejme prostředí, kde se lidé mohou cítit přijati a milováni.

 Když mluvíme o budoucnosti, dělejme to s nadějí, že Bůh je Pánem dějin a že i

naše těžkosti mají svůj smysl. Je to mnohem potřebnější než se přidávat

k všudypřítomnému stěžování si.

Drazí bratři a sestry, v nadcházejícím Svatém roce vás vyzývám, abyste s odvahou

kráčeli vpřed jako svědkové naděje. Každého z vás zvu ke společnému zahájení

Svatého roku do katedrály Božského Spasitele v Ostravě příští neděli 29. prosince – o

svátku Svaté Rodiny. V 16 hodin se nejdříve shromáždíme v kostele svatého Václava,

odkud se jako poutníci vydáme s křížem do katedrály ke slavení eucharistie. Pojďme

už tímto slavnostním zahájením společně svědčit o naději, kterou máme v Kristu. Ať

Duch Svatý stále obnovuje naši naději a Maria, Matka naděje, ať nás provází na naší

pouti Svatým rokem.

K tomu vám žehnám

Váš biskup Martin

Pastýřský list k zahájení Svatého roku 2025

(přečtěte při bohoslužbách o 4. neděli adventní 22. prosince 2024)

Drazí bratři a sestry,

zdravím vás všechny téměř na prahu vánoční doby. Ta letošní bude mimořádná tím, že

během ní začne Svatý rok 2025. Zahájí ho papež František na Štědrý den otevřením

Svaté brány ve Svatopetrské bazilice. O svátku Svaté rodiny pak do slavení Jubilea

vstoupí ve všech katedrálách světa věřící se svými biskupy.

Svatý rok bývá od konce 15. století vyhlašován papeži každé čtvrtstoletí jako jubileum

Kristova narození. Tomu nadcházejícímu roku jubilea vtiskl Svatý otec motto:

„Poutníci naděje“. Nejlepším příkladem naplnění těchto dvou slov je pro nás Maria,

která putuje k Alžbětě, jak jsme to slyšeli v úryvku z Lukášova evangelia. Maria je

poutnicí naděje. Ona, naplněná nadějí a vírou, se vydává na cestu, aby se podělila o

dobrou zprávu a radost z Božího jednání ve svém životě. Putuje a nese v sobě naději

pro celé lidstvo. Stává se tak obrazem církve, která přes hory dějin přenáší ve svém

lůně naději světa. 1

Naděje ukotvená ve věčnosti

Podobně jako Maria i my jsme poutníky. Naše životní poutě jsou plné radostí, ale také

zkoušek. Zkusme si v této chvíli odpovědět, odkud čerpáme naději.

(ponechat chvíli ticha)