.jpg?ph=e849e9d6ed)
kostel Staré Hamry-Gruň
Kostel postaven 1891
Slavnostní benedikce 11. října 1891
Kostelík z roku 1887 má obdélný půdorys uzavřený pětibokým presbytářem zaujme řadou obdélných oken ve stěnách lodi. Nad vchodem je nápis Maria Pomocnice Křesťanů, oroduj za nás.
Historie Minulost kaple na Gruni začíná rokem 1773. Toho roku místní pasekář-rolník Šimon Tomeček, který byl vlastníkem rozsáhlých pozemků (později ve vlastnictví Charbuláků, Bakoty a Kozla), umístil při staré formanské cestě ze Slezska na Slovensko ve výšce 810 m.n.m. na kamenný podstavec figuru Panny Marie rustikálního slohu. Od té doby se tu věřící z Gruně, Řečice i Turzovky scházeli k modlidbám pod širým nebem. Místo bylo až do první poloviny dvacátého století holé, bez stromů, jak známe dnes. Roku 1847 nechal borovský kaplan Jan Špaček nad marianskou figurou stlouct z desek jednoduchou kapli jako přístřeší pro modlící se věřící. Místo dokonce získalo při zakládání nových pozemkových knih svoji vlastní vložku. Staré Hamry s Gruněm tehdy patřily pod farnost borovskou v Malenovicích. Od té doby se začaly organizovat poutě k tomuto místu. Špačkův spolužák Filip Habernal, domaslovský farář, ve své závěti z roku 1868 na Gruň tak myslel, že určil, aby výnos ze dvou rolí v Domaslavicích se ukládal a střádal na budoucí výstavbu kostelíka, jako náhradu provizorní kaple. Tak se roku 1887 shromáždil stavební kapitál, začaly se zdít základy a kácet na Gruni stavební dřevo. Stavbu provedl ke všeobecné spokojenosti roku 1890 mistr tesařský Stanislav Pětroš z Frýdku. Kostelík postavil v severském slohu, navazující na tradice místní lidové architektury, dle nákresů stavitele Heinricha. Je 17 metrů dlouhý, 10 metrů široký, s věží nad vchodem 20 metrů vysokou. Roku 1891 byly instalovány dva zvony z dílny Hilcera od Vídně a 1. října vysvěceny. Dvoucentový byl zasvěcen Panně Marii-Pomocnici křesťanů a jednocentový sv.apoštolu Filipovi. Oltář a kazatelna jsou práce řezbáře Gavlasa ze Sedlišť, pozlatil je Menšík z Frýdku. Ve štítě oltáře je obraz Panny Marie-Pomocnice křesťanů od frýdeckého malíře Vaška, v prostředním výklenku je figura Dobrého pastýře od Riefesera z tyrolského Grödenu. Nad nimi je sv. Karel Boromejský a sv. Antonín Paduánský jako patroni biskupského komisaře a starohamerského Faráře Antonína Nogola. Figura Panny Marie je umístěna na pravém bočním oltáři. Dvourejstříkové varhany zhotovil Rieger z Krnova za 400 zl. Celkové náklady na stavbu činily 7000 zl., z toho stavební dřevo 1500 zl. Kromě zachovalé výzdoby jsou dojemnou zajímavostí domácí kříže zavěšené poblíž oltáře. To když se budovala přehradní nádrž Šance, lidé ze zátopové oblasti, kteří museli své domovy opustit, nosili kříže a křížky ze svých chalup sem na kopec a tu je ponechávali. Snad s prosbou o ochranu v novém domově, snad jako poděkování za krásné chvíle života prožité uprostřed beskydských hor, snad jako příslib,že na svůj rodný kraj nezapomenou a že se ještě příjdou podívat... Roku 1959 byla do kaple zavedena elektřina. Původní šindelová střecha byla v sedmdesátých letech nahrazena plechovou krytinou, nádherně kovotepecky provedené kliky vchodových dveří po roce 1989 někdo ukradl. Zvon se dochoval jen jeden. Dne 8.října 2002 byl kostelík vyhlášen kulturní památkou. Příležitostně se tu slouží mše a v neděli předcházející 24.květnu-svátku Panny Marie-Pomocnice křesťanů se konají poutě. Dobrá akustika dřevěné lodi a dvourejstříkové varhany z kostelíka činí také jedinečné místo pro koncerty a sborový zpěv. https://www.stare-hamry.cz/detail-textu.php?id=382
https://frypatuv.blogspot.com/2020/10/v-srpnu-zari-2020.html
Panna Maria, pomocnice křesťanů
Historie úcty Panny Marie, Pomocnice křesťanů, sahá velmi daleko. Už při své byzantské ikoně, kterou roku 1499 přenesli z Kréty do Říma, se sama představila ve snu jako "Matka ustavičné pomoci".
Když před námořní bitvou u Lepanta v roce 1571 byl křesťanský svět v úzkosti o svou existenci, s důvěrou se utíkal pod vedením sv. papeže Pia V. k Panně Marii, nezklamal se.
vítězství křesťanů nad Turky
v bitvě u Lepanta
papež ustanovil svátek
"Růžencové Panny Marie".
Vzývání Panny Marie jako "Pomocnice křesťanů" však zřejmě neustanovil přímo papež, jak se původně myslelo, ale vojáci, vracející se z bitvy, kteří procházeli přes Loreto a tam děkovali Panně Marii, jako Pomocnici křesťanů.
Radostné zvolání "Pomocnice křesťanů" bylo zvěčněno na "obraze vzývání". Benátský senát se rozhodl napsat pod velký obraz připomínající bitvu u Lepanta větu: "Ani mocnosti, ani zbraně, ani velitelé nás nepřivedli k vítězství, ale růžencová Panna Maria".
Vedle starších názvů "Consolatrix afflictorum" (Potěšení zarmoucených) a "Peccatorum Refugium" (Útočiště hříšníků) bylo přidáno pojmenování "Auxilium christianorum" (Pomocnice křesťanů). Pomocnice křesťanů podobně pomohla při obléhání Vídně v roce 1683.
Jako svátek se začala slavit od roku 1814 a připomíná nám těžkou dobu zkoušek na začátku XIX. století. V té době byl odvlečen papež Pius VI. z Říma vojsky revoluční Francie. Zemřel v zajetí 30.1.1800. Nebyl mu dopřán ani křesťanský pohřeb a nad jeho rakví se místo modliteb nesla slova o konci jedné éry, které byl představitelem.
Francie se se spojenci snažila, aby už nebyl zvolen žádný papež. Ale pod rakouskou ochranou se sešlo konkláve v Benátkách a zvolilo dalšího Petrova nástupce, kterým byl Pius VII. Tento papež byl také zajat Napoleonem a vězněn od 6.7.1809 do března 1814.
V té době svěřoval sebe i celou Církev do ochrany Panny Marie a ona ho nezklamala. Z vděčnosti za návrat do Říma k hrobům apoštolů korunoval obraz Panny Marie a zavedl svátek "Panny Marie, Pomocnice křesťanů". Slavení svátku bylo i pro budoucnost stanovené na den návratu Pia VII. do Říma.
Kult Pomocnice křesťanů pokračoval i nadále. Měl vzestupy i pády. Celé kontinenty a národy mají Pannu Marii, Pomocnici křesťanů jako nebeskou patronku: Austrálie od roku 1844, Čína od roku 1924, Argentina od roku 1949, Polsko od počátku 19. století. Uctívají si ji i v našich krajích. Svátek není v novém martyrologiu, protože při úpravě církevního kalendáře za papeže Pavla VI. došlo k omezení slavení tohoto svátku.
Veřejnou liturgií se slaví pouze v titulárních kaplích a chrámech zasvěcených Panně Marii, Pomocnici křesťanů. Památka se také připomíná v Mariánsky zaměřených řádech a každý si ji může připomenout soukromě.
V devatenáctém století se o úctu k Pomocnici zasloužili hlavně dva lidé. U nás méně známý bl. Bartolo Longo, který se v době univerzitních studií v Neapoli vzdálil křesťanské víře a stal se bojovným antiklerikálem a začal se oddávat spiritistickým a pověrčivým praktikám, dokonce se stal satanistou. Jeho obrácení přináší velmi výmluvné poselství pro nás, protože podobné tendence nechybí ani v našich časech. Po svém obrácení se stal dominikánským terciářem a přijal jméno Rosario (růženec). Stal se apoštolem křesťanské víry, mariánského kultu a zejména růžence, ve kterém viděl syntézu celého evangelia.
A druhým je sv. Jan Bosco. Celé jeho dílo je zasvěcené Pomocnici křesťanů. V Turíně stojí, díky jemu, nádherná bazilika Panny Marie, Pomocnici křesťanů.
V květnu 1869 do ní dovedli nemocné děvčátko, o němž lékaři konstatovali, že jí není pomoci. Byla to Marie Starderová. Už rok byla úplně slepá. Pomodlili se před oltářem Panny Marie. Potom poprosili o návštěvu u Dona Boska.
Don Bosco se jí zeptal: "Chtěla bys zase vidět?"
"Bože můj, proč se to jen ptáte" - odpovědělo děvče. Dalo se do takového pláče, že to vzbudilo u všech bolest a soucit.
"Důvěřuj tedy Panně Marii Pomocnici a ona ti pomůže. Neboj se, uvidíš. Ke cti Boží a blahoslavené Panny, řekni mi, co držím v ruce?"
Dívka otevřela slepé oči, zamířilo je na Don Boskovu ruku a pak najednou vykřiklo: "Vidím medaili Panny Marie!"
Později vstoupila k Dcerám P. M. Pomocnice.
Na tento rys Panny Marie nám v evangeliu poukazuje více míst. Při zvěstování slyší úžasnou zvěst o tom, co chce Bůh udělat v jejím životě, a při tom jen jakoby mimochodem, slyší o své příbuzné: "I Alžběta, tvá příbuzná, počala syna ve stáří. Už je v šestém měsíci. A mluvili o ní, že je neplodná!" Tato zpráva má posloužit k růstu její víry.
Anděl nemluvil nic o tom, že by měla pomoci starší Alžbětě. Jí však stačí, že se o tom dozví a už spěchá pomáhat.
Podobně si počíná i v Káně na svatbě. Takový trapas, jaký se stal novomanželům v Káně, že jim došlo víno, se obvykle před hosty nepřetřásá. I z toho můžeme vypozorovat velkou vnímavost a citlivost Panny Marie, že vnímá i to, co se jí přímo neřekne a snaží se pomoci. A to vše nám odhaluje její lidskou zralost a velikost.
Ženy mají zvláštní charisma, leccos se "dozvědí". Někdy jsou to radostné zprávy, jindy jde o choulostivé problémy. Často si to vyčítají a považují za hřích. I když platí, že se nemá zbytečně mluvit o chybách bližních, nemusí být každé povídání o druhém hříchem. Můžeme každou takovou informaci, podobně jako Panna Maria, proměnit na dobro a to modlitbou přímluvy a praktickou pomocí, tehdy přestaneme mít špatný pocit z toho, že jsme se cosi dozvěděli.
Pomoc Panny Marie se netýká pouze pozemských věcí, ještě o mnoho výrazněji pomáhá ve věcech naší Spásy. Ona nám ukazuje, jak i my můžeme počít Krista z Ducha Svatého. Vždy, když se rozhodneme pro poslušnost Božímu Slovu, počíná se a roste v nás Kristus.
Panna Maria dokázala přijmout Ježíše, protože je celá svatá. Pro hříšného člověka to však vůbec není tak jednoduché. Často sejde z cesty odevzdanosti a jeho hříšné sklony převládnou. Otcové hovoří o potřebě "přijmout Mariinu duši".
Mariina duše tvoří životní prostředí pro Ježíšovu bytost v nás. Člověk má v tomto směru dvě možnosti. Může své hříšné, uzavřené a zraněné srdce otevírat sám, svou silou. To však jde velmi těžko.
Pokud se cítí maličký a slabý, může zkusit druhou možnost, kterou doporučuje sv. Ambrož: "Chceš přijmout Krista do sebe, vyprošuj si nejprve něco z té krásné Mariiny duše." Krása Mariiny duše spočívá v tom, že je radikálně odevzdaná Bohu a jeho službě. Duch Svatý spěchá do duše, v níž objeví svou Nevěstu a naplňuje ji a dává se jí v té míře v jaké tato duše jeho Nevěstu přijímá.
Anděl doporučuje sv. Josefovi: "Neboj se přijmout Marii, svou manželku." A totéž slyší Jan stojící pod křížem: "Hle, matka tvá!"
Jednoduchým a velmi účinným prostředkem je zasvěcení Panně Marii. Jako formuli zasvěcení můžeme použít různé modlitby svatých, ale nejúčinnější modlitba je modlitba, kterou jsme zformulovali zcela spontánně. Nejde natolik o jednotlivá slova jako spíše o vnitřní postoj odevzdanosti. Nejde zde o nějakou zbožnou formulku, jde zde spíše o úkon srdce, který si nás vyžaduje celé.
Mariino poslání Pomocnice křesťanů vyvěrá z ustanovení jejího Syna na kříži, aby nám byla Matkou. Biskup Jiří z Nikomédie v 9. st. ve svém Velkopátečním proslovu k věřícím, rozvádí Kristova slova z kříže adresovaná Panně Marii: "Odkazuji ti také v něm (milovaném učedníkovi) své ostatní učedníky. A tak dlouho, jak budu chtít, aby jsi žila s nimi a zůstávala s nimi, budeš jim věnovat svou tělesnou přítomnost místo mě. Buď jim všem, čím jsou od přirozenosti matky svým dětem, nebo spíše vším tím, čím bych byl já, kdybych byl přítomen. A oni budou tím, čím jsou děti a poddaní. Budou ti prokazovat úctu, jaká Ti patří jako Matce jejich Pána. A protože já jsem jim přítomen skrze tebe, ať mají v tobě snadno přístupnou prostřednici u mě."
V dalším textu rozvádí slova Kristova k milovanému učedníkovi Janovi a pokračuje: "Od této chvíle, ji, Marii, ustanovuji za vůdkyni učedníků, za matku nejen pro tebe, ale pro všechny ostatní, a chci, aby se jí dostávalo úcty tak, jak plným právem náleží mateřské důstojnosti. Zakázal jsem vám sice nazývat kohokoliv na zemi otcem. Ale chci, abyste tuto nazývali matkou a jako takovou ji ctili."
Mezi její nejvýznamnější pomoc zajisté patří pomoc v hodině smrti. Je zřejmá zejména u jejich ctitelů. Mnozí se dopustili nevěrnosti a vzdálili se, ale protože jí jednou s důvěrou svěřili svou duši, ona jim před smrtí pomohla. A tam je to pro každého z nás nejdůležitější. Všichni ji můžeme poprosit: "Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší, amen!"
Bože, tys ustanovil nejblahoslavenější Pannu Marii
za Matku a Pomocnici křesťanů.
Upevni na její přímluvu svou Církev,
aby trpělivě snášela a s láskou přemáhala
všechny vnitřní i vnější zkoušky,
a tak zjevovala lidem tajemství Krista,
který je Bůh
a s tebou žije a kraluje
v jednotě Ducha Svatého
po všechny věky věků. Amen.
