Večerní modlitba z kostela na Bílé:

 

Bože, je večer, půjdu spát. Na celý den chci vzpomínat: na svoje řeči, kde jsem byl, komu jsem radost způsobil? Nebo to byla bolest snad? Pak odpusť-nech mne litovat. Já přes své chyby mám tě rád! I dnešní den chci Tobě dát. Sám na něj pohleď, jaký byl, když všechno zlé jsi odpustil. A teď již, Pane, půjdu spát. Usínám s tebou-mám tě rád!

 

DŘEVĚNÝ KOSTEL SV. BEDŘICHA

 kostel sv. Bedřicha na Bílé konsekrován 3. 10. 1875 olomouckým arcibiskupem, kadinálem Bedřichem (Friedrichem) z Fürstenberku

 

Patří k památkovým objektům. Řadí se mezi dřevěné stavby naprosto odlišné od tradičních lidových kostelíků beskydské architektury. Patří mezi stavby norského typu. Kostel z dálky zaujme vysokou štíhlou věží a prolamovanou střechou ve dvou úrovních.

Kostel náleží v regionu k historicky nejmladším - byl postaven na náklad olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenbergu v letech 1873 - 1874 podle plánu stavitele Kybasty, který se inspiroval severskou architekturou. Stavbě kostela dominuje vysoká štíhlá věž s úzkými vysokými okny a trojúhelníkovými frontony nad horním okrajem.

Konstrukce střech nad lodí ve dvou výškových úrovních je velmi komplikovaná a zaujme dokonalým řemeslnickým zvládnutím složitých prostupů jednotlivých segmentů. Střecha jer doplněna strmými stříškami a zdůrazňuje zalamovaný půdorys lodi vzniklý díky přístavbám předsíni před jednotlivými výstupy.

V interiéru kostela dominuje 14 bohatě vyřezávaných sloupů, které nesou kruchtu se třemi arkádami. Vybavení lodi a presbyteria pořídilo rovněž olomoucké arcibiskupství, kterému náležela většina lesů v okolí až do konce čtyřicátých let. Patron kostela byl vybrán podle jména donátora - kardinála Landgrata.

Historie kostela

O vzniku dřevěného kostelíčka na Bílé kolují různé verze. Praví se ku příkladu, že Jeho Eminence kardinál Fürstenberg koupil na světové výstavě ve Vídni model švédského kostela a podle něj že dal postaviti kostelíček na Bílé. 

Jiná verze zase dí, že prý na výstavě koupil hotový kostel a ten dal pak dopraviti na Bílou atd.

Ve skutečnosti věc se má takto: Na dřívějším panství hukvaldském byly tři dřevěné kostely a to ve Větřkovicích, v Kopřivnici a v Tiché. Poněvadž kostelík větřkovský byl na spadnutí, obdržel tehdejší inženýr arcibiskupské stavební kanceláře v Kroměříži, zemřelý arcibiskupský stavební rada Antonín Kybast, od tehdejšího arcibiskupa Fürstenberga rozkaz, aby podle hotového nákresu vídeňského architekta Lipperta kostel ten přestavěl. Kostel byl přestavěn v roce 1868 a bohužel již zhořel.

Stavba ta se zalíbila Jeho Arcibiskupské Milosti a brzy poté pojal úmysl postaviti dřevěný kostelík i obyvatelům jemu tak milých Ostravických hor.

Když inženýr A. Kybast v letech sedmdesátých v arcibiskupské režii prováděl stavbu Frýdlantského kláštera, vybídl ho jednou arcibiskup, aby ho provázel na vyjíždce do hor. Když se pak na této vyjíždce dojelo údolí Bílé, vyslovil se pan arcibiskup, že má v úmyslu postaviti zde dřevěný kostelík, a udával hned místo, kde by si kostelíček přál míti a nařídil inženýrovi Kybastovi, aby vypracoval stavební plán. Tento vypracoval plán, předložil jej arcibiskupovi, který plán schválil.

Dal se brzy do stavby a pověřil inženýra Kybasta řízením stavby. Stálý dozor nad stavbou byl svěřen hukvaldskému stolařskému mistru Jenigovi. Stavba skončena v roce 1875 a v témž roce byl kostelíček vysvěcen 3. října, současně s frýdlantskou kaplí klášterní, která právě tehdy byla zároveň s prostřední částí klášterní budovy dostavěna.

Za arcibiskupa Dra Th. Kohna byly všechny sloupy opatřeny železnými boty, aby vlhkostí tak netrpěly.

V roce 1910 dosavadní filiální kaple upravena na farní kostel, přistavena sakristie, pořízen kůr s točitými schody, zřízen romantický hřbitov a postavena nová fara. Opravy a stavby provedl městský stavitel ve Frenštátě p. Alfred Parma.

https://www.obecbila.cz/obec-7/pametihodnosti-a-zajimavosti/dreveny-kostel-sv-bedricha-22cs.html

Bílá Kostel sv. Bedřicha

sv. Frederik (Bedřich)

Fridericus, ep. Ultraiecten

18. července, připomínka
Postavení: biskup
Úmrtí: 838
Atributy: dvě dýky či meče, palma

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešené fríské rodiny. Stal se knězem a vychovatelem katechumenů. Později biskupem v Utrechtu (na území Holandska) a s misionářskou horlivostí bojoval proti pohanským mravům a bludnému učení. Nebál se napomínat ani císařskou rodinu, což mu prý nakonec vyneslo mučednickou smrt.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POVOLÁN KE SLUŽBĚ "VHOD I NEVHOD"

Narodil se kolem roku 781 v Sexbierum u Franeker. Byl vnukem krále Ratboda, který v r. 714 zahnal Franky a porazil pak i K. Martella. Frederik již své útlé mládí prožíval ve zbožnosti. Byl ctitelem Panny Marie, kterou prosil o ochranu čistoty své duše. S její pomocí překonal i pokušení k světské slávě, kterou měl nadosah. Pohrdl jí jako pomíjející marností a se stejnou moudrostí získal značně vysoké vzdělání, aby byl co nejlépe připraven na práci pro Boží království. Stal se knězem, který každou duši viděl ve světle Ježíšovy lásky. Získal velkou oblibu pro svůj láskyplný přístup ke všem lidem. Snad právě to i s jeho horlivostí bylo příčinou, že si ho po smrti biskupa Rikfirda, od nějž byl pověřen přípravou katechumenů, všichni přáli za biskupa.

Frederik se ve své pokoře bránil slovy: "Vždyť jsem hříšník, jak bych mohl přijmout správcovství Pánova stáda? Nedokážu-li odstranit břevno ze svého oka, jak bych dokázal vytahovat třísky z oka bližního? Neumím-li zahnat vlka od sebe, jak před ním ochráním Boží stádo? Takový pohled ještě více utvrdil všechny ostatní v názoru, že je tím pravým na biskupský stolec. Za jeho volbu se stavěl i císař a Frederik se nakonec podřídil a přijal úkol biskupské služby jako Boží vůli.

Vysvěcen na biskupa města Utrechtu byl v Cáchách roku 828 i za přítomnosti císaře Ludvíka. Zavázal se také slibem, že bude neúnavně šířit Kristovu víru mezi Frisy. V té době jich na území diecéze ještě mnoho žilo pohanskými způsoby nebo v jiných bludech. Ten slib pak věrně plnil. Mezi Frisy horlivě hlásal evangelium a snažil se je přivést k dodržování Božích přikázání. Vedle toho dbal i na to, aby císařský dvůr nedával pohoršení, ač ho napomínání těchto kruhů předurčovalo k mučednické smrti.

Biskup Frederik nemohl mlčet ke sporu císařových synů o dědictví po otci. Spor vedl k vypovězení války za podpory druhé císařovy ženy Judity. Frederik po ní chtěl nejen aby spor tlumila, ale také ji prý káral kvůli hříšnému poměru a stavěl se proti jejímu sňatku. Tato Frederikova věrnost svému poslání kázat vhod i nevhod mu vysloužila ze strany Judity příslib pomsty.

Frederik musel ve své diecézi bránit pravé učení církve také proti sabeliánům i ariánům a mnoho problémů řešil kvůli církví nedovoleným příbuzenským sňatkům, běžným mezi pohanským obyvatelstvem. S těmito sňatky se snad nejvíce setkal při misijní cestě na ostrov Walcheren, kde se jich obyvatelé nechtěli zříct. Frederik za pomocí vlastní kajícnosti dosáhl u předních mužů odřeknutí se zlozvyků a obrácení, což napomohlo k odvrácení od modlářských praktik i u ostatních obyvatel a k přijetí křesťanské víry.

V Utrechtu po jedné bohoslužbě v kapli sv. Jana byl Frederik pak napaden vrahy údajně najatými Juditou. V okamžiku smrti je s odpuštěním ještě varoval před prchlivostí lidu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu se cvičit v laskavosti s nevtíravou empatií, podle potřeby jiným pomáhat a svým příkladem i svědectvím hlásat pravdu evangelia. V modlitbě teď poprosím o milost k tomu potřebnou.

Bože, světlo věřících a pastýři svého lidu, Tys povolal svatého Frederika, aby s láskou vedl Tvůj lid a v biskupské službě hlásal evangelium vhod i nevhod; pomáhej nám, abychom na jeho přímluvu vytrvali ve víře a kráčeli cestou, kterou ukazoval svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

https://catholica.cz/?id=3143