která putuje k Alžbětě, jak jsme to slyšeli v úryvku z Lukášova evangelia. Maria je
poutnicí naděje. Ona, naplněná nadějí a vírou, se vydává na cestu, aby se podělila o
dobrou zprávu a radost z Božího jednání ve svém životě. Putuje a nese v sobě naději
pro celé lidstvo. Stává se tak obrazem církve, která přes hory dějin přenáší ve svém
lůně naději světa. 1
Naděje ukotvená ve věčnosti
Podobně jako Maria i my jsme poutníky. Naše životní poutě jsou plné radostí, ale také
zkoušek. Zkusme si v této chvíli odpovědět, odkud čerpáme naději.
(ponechat chvíli ticha)
Pro mě osobně je to prožívaná Boží blízkost, která mi dává naději a sílu překonávat
překážky a pokračovat v cestě k plnosti života. Naděje křesťana není jen snem nebo
touhou po lepším zítřku. Není to politický program ani recept na bezproblémový život.
Křesťanská naděje je zakotvena v Kristu, který přemohl smrt a otevřel nám cestu k
věčnému životu. Je to nasměrování k věčnosti, která jediná dává smysl všemu
pozemskému a učí nás, že bolesti, ztráty a nezdary života nejsou definitivní, ale budou
proměněny v radost. Apoštol Jan píše v knize Zjevení: „Bůh jim setře každou slzu
z očí, nářek ani bolesti už nebude“ (Zj 21,4). Být člověkem naděje znamená hledat a
poznávat Boha a vidět svůj život i dějiny světa z perspektivy věčnosti.
Svatý rok jako čas smíření
Není lepší poznání Boha než to, že se s ním necháme smířit a zakusíme jeho odpuštění
– píše v bule k zahájení Svatého roku papež František. Proto je Svatý rok odedávna
časem smíření, které uzdravuje zranění minulosti a otevírá cestu k nové naději.
Navazuje na starozákonní praxi Milostivého léta, kdy se propouštěli zajatí, odpouštěly
se dluhy a narovnávalo se každé bezpráví (srov. Lv 25,8–16). Je pro nás velkou
výzvou, abychom usilovali o uzdravení minulosti skrze odpuštění a nebáli se prosit
Boha o pomoc v tomto našem úsilí. Odpuštění není slabostí, ale silou. Otevírá dveře
novým začátkům, uzdravuje vztahy a přináší do srdcí pokoj. Pojďme společně v tomto
Svatém roce hledat příležitosti k odpuštění a smíření – v rodinách, farnostech, ale i ve
vlastním srdci. Pomoc při hledání usmíření a pokoje mohou představovat chrámy,
které jsou v naší diecézi určeny jako místa čerpání milostí a získávání odpustků
Svatého roku. Kromě katedrály a konkatedrály to jsou poutní místa Cvilín a Maria Hilf
a farní kostely v Českém Těšíně a Fulneku. Putovat na tato místa s touhou po pokoji a
usmíření jistě přinese své plody, ať už se tam vydáme společně, nebo jako jednotlivci
či rodiny.
Povolání přinášet naději
Při vyhlášení Svatého roku 2025 papež zdůraznil, že lidé a národy, hledící do
budoucnosti s úzkostí a strachem, potřebují naději. A velmi si přeje, aby naděje
v tomto rozbouřeném světě zazářila mocněji skrze nás. Jako Maria jsme povoláni
k tomu, abychom se jako společenství i jednotlivci stali ukazateli naděje světu kolem
nás. Rád uvedu několik příkladů, jak o to usilovat:
Věnujme čas modlitbě. Právě modlitba je školou naděje a ta se modlitbou
projevuje a živí. Modleme se také za ty, kdo naději ztrácejí.
Žijme víru autenticky a radostně. Lidé si totiž všímají, když někdo prožívá
naději a pokoj i uprostřed těžkostí.
Naslouchejme lidem kolem sebe s otevřeným srdcem, zejména těm, kdo zápasí
s beznadějí nebo ztrátou smyslu.
Buďme znamením naděje v konkrétní pomoci seniorům, lidem opuštěným a
chudým.
Přinášejme smíření tam, kde jsou konflikty – v rodině, na pracovišti nebo mezi
přáteli. A vytvářejme prostředí, kde se lidé mohou cítit přijati a milováni.
Když mluvíme o budoucnosti, dělejme to s nadějí, že Bůh je Pánem dějin a že i
naše těžkosti mají svůj smysl. Je to mnohem potřebnější než se přidávat
k všudypřítomnému stěžování si.
Drazí bratři a sestry, v nadcházejícím Svatém roce vás vyzývám, abyste s odvahou
kráčeli vpřed jako svědkové naděje. Každého z vás zvu ke společnému zahájení
Svatého roku do katedrály Božského Spasitele v Ostravě příští neděli 29. prosince – o
svátku Svaté Rodiny. V 16 hodin se nejdříve shromáždíme v kostele svatého Václava,
odkud se jako poutníci vydáme s křížem do katedrály ke slavení eucharistie. Pojďme
už tímto slavnostním zahájením společně svědčit o naději, kterou máme v Kristu. Ať
Duch Svatý stále obnovuje naši naději a Maria, Matka naděje, ať nás provází na naší
pouti Svatým rokem.
K tomu vám žehnám
Váš biskup Martin
Věřím v jednoho Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky: Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem: skrze něho všechno je stvořeno. On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem. Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta byl umučen a pohřben. Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma. Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce. A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života, který z Otce i Syna vychází, s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev. Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů. Očekávám vzkříšení mrtvých a život budoucího věku. Amen.
https://m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/03_00.htm
.jpg?ph=e849e9d6ed)
