10.2.2026 Gruň 17.00

11.2.2026 Ostravice 8.00

12.2.2026 Ostravice-Medela 10.00

11. únor 2026
Panny Marie Lurdské, nezávazná památka 

Mše svatá: Ostravice 8.00

Z dopisu svaté Bernadetty Soubirousové

     Jednoho dne jsem se vydala se dvěma děvčaty na břeh řeky Gávy sbírat dříví a zaslechla jsem nějaký šum. Otočila jsem se směrem k louce, ale viděla jsem, že se stromy sotva hýbou. Proto jsem pozdvihla hlavu vzhůru a podívala se k jeskyni. Spatřila jsem tam Paní celou v bílém: měla bělostné šaty přepásané modrým pásem a na obou nohou světle žlutou růži a měla i růženec stejné barvy.
     Když jsem to uviděla, protřela jsem si oči, protože jsem si myslela, že mě klame zrak, a sáhla jsem rukou do kapsy, kde jsem našla svůj růženec. Chtěla jsem také udělat na čele kříž, ale nebyla jsem s to tam zdvihnout ruku, pořád mi padala. Až když se pokřižovala Paní, zkusila jsem to znovu, a ačkoli se mi ruka třásla, podařilo se to i mně. Hned jsem se začala modlit růženec a také Paní posouvala zrna svého růžence, ale rty se jí nepohybovaly. Když jsem se růženec domodlila, vidění ihned zmizelo.
     Vyptávala jsem se tedy ostatních dvou dívek, zdali něco viděly. Řekly, že ne, a hned naléhaly, co to bylo, a že jim to musím prozradit. Sdělila jsem jim, že jsem uviděla Paní, celou v bílém, a že nevím, kdo to byl. Ale vybídla jsem je, aby o tom nic neříkaly. Nato mě děvčata varovala, abych se tam už nevracela. To jsem odmítla. A tak jsem přišla v neděli znovu, protože jsem uvnitř cítila, že mě něco volá...
     Ta Paní na mě promluvila až potřetí a ptala se mě, zdali bych za ní nechtěla chodit příštích patnáct dní. Řekla jsem, že chci. A také dodala, že musím vyzvat kněžstvo, aby se tam postarali o stavbu kaple. A pak mi poručila, abych se napila z pramene. Protože jsem žádný pramen neviděla, šla jsem k řece Gávě. Ale ona mi dala na srozuměnou, že nemluví o řece, a ukázala mi prstem, kde má být pramen. Když jsem tam přišla, nenašla jsem nic, jen trochu bahnité vody. Snažila jsem se ji nabrat rukou, ale nešlo to. Proto jsem se pustila do hrabání a nakonec jsem sice dokázala trošku vody nabrat, ale třikrát jsem ji rozlila, až po čtvrté jsem se dokázala napít. Pak se zjevení ztratilo a já jsem šla pryč.
     Celých patnáct dní jsem se tam vracela a každý den kromě jednoho pondělka a jednoho pátku se mi Paní zjevovala. Každý den mi přikazovala, že mám kněžím připomenout, aby tam vybudovali kapli, že se mám jít k prameni umýt a že se mám modlit za obrácení hříšníků. Častěji jsem se jí ptala, kdo je, ale ona se na to jen usmívala. Až nakonec pozvedla ruce do výšky, upřela oči k nebi a řekla mi, že je Neposkvrněné Početí.
     Během těch patnácti dní mi také prozradila trojí tajemství, ale zakázala mi komukoli je prozradit. To jsem dodnes věrně dodržela.

https://breviar.op.cz/?a=2&datum=2020-02-11&k=11FEB

Evangelium - Jan 19,25-27

To je tvůj syn. To je tvá matka.

U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: »Ženo, to je tvůj syn.« Potom řekl učedníkovi: »To je tvá matka.« A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě. 

Preface o Panně Marii

Maria v dějinách spásy

V.: Pán s vámi.
O.: I s tebou.
V.: Vzhůru srdce.
O.: Máme je u Pána.
V.: Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.: Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky
a abychom tě chválili a velebili
za tvé veliké skutky, kterés pro naši spásu učinil
blahoslavené Panně Marii.

Neboť ona s čistým srdcem přijala tvé Slovo,
ve svém panenském těle počala Krista
a stála u kolébky církve.
Ona je matkou všech:
když Kristus umíral, odkázal jí ty, které miloval,
a všechny, jimž svou smrtí otevřel život věčný.
A když s apoštoly toužebně očekávala
tvého zaslíbeného Ducha,
dala církvi příklad vytrvalé modlitby.
A také ve slávě, kterou má u tebe,
s mateřskou láskou stále bdí nad tvou církví
a provází nás na cestě k tobě,
až do dne, kdy nás Kristus shromáždí v tvém království.

Skrze něho tě společně chválíme
a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Dodatky k misálu a breviáři | Liturgie.cz

• 14Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně.
• 15Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno.
• 16Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.
• 17Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců.
• 18A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu.
• 19Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět,
• 20vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.

Mazání požehnaným olejem doprovázené slovy "Skrze toto svaté pomazání..." představuje, vyjádřeno tradičními pojmy, materii a formu této svátosti. Pomázání olejem v Bibli a v liturgii vždy naznačuje působení Ducha svatého, a to také podtrhují pronášená slova.

Když kněz nemocného maže a říká slova svátostné formule, jsou to viditelné prvky. V té chvíli se ovšem děje také něco, co smyslům přístupné není - sám Duch svatý sestupuje na nemocného, aby ho posílil, připodobnil trpícímu Kristu a jako celého člověka - tj. na duši i na těle - zachránil.

Svátostné mazání je zakončeno modlitbou, kterou kněz vybere podle situace nemocného.