15. srpen 2020
Nanebevzetí Panny Marie, slavnost

V. Bože, shlédni a pomoz.
O. Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky
a na věky věků. Amen.  Aleluja.

HYMNUS

Do nebe vchází Maria
tak jako slunce zářící,
jako jitřenka třpytivá
podobná krásou měsíci.

Královna světa spanilá
dnes na trůn slávy vstoupila,
blíž Synu, jehož Matkou jest
a jenž je dřív než světlo hvězd.

Vzata nad šiky andělské,
nad všechny tvory nebeské,
jediná cenou zásluh svých
předčí sbor svatých veškerých.

Toho, jejž v lůně nosila
a do jesliček vložila,
vidí ve slávě Otcově,
že nad vším světem panuje.

Ty, Panno panen vznešená,
oroduj za nás u Syna,
vždyť skrze tebe přišel k nám,
by mohl nám dát sebe sám.

Buď chvála Otci se Synem
i s Duchem Utěšitelem,
že poctili tě větší ctí,
než všechny jiné bytosti. Amen.

ŽALMY

Ant. 1 Povstaň, Královno a Panno, tys hodna věčné slávy, vstup proto do skvělého paláce věčného Krále.

Pokud se následující žalm použil na invitatorium, použije se žalm 94(95).

Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

1 Pánu zem patří se vším, co nese, *
      jeho je svět i vše, co v něm žije.
2 Sám jej založil nad oceány, *
      upevnil nad tekoucími proudy. –

3 Kdo smí vstoupit na horu Páně, *
      stanout na jeho svatém místě?
4 Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *
      neklame, nepřísahá křivě.
5 Dostane od Pána požehnání, *
      u Boha Zachránce nalezne pomoc.
6 To je rod těch, kdo hledají Pána, *
      hledají tvář Boha Jákobova. –

7 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
8 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      Pán, jenž je silný a mocný, *
      Pán, který mocný je v boji. –

9 Zvyšte se ještě, vy brány, †
      zvětšte se, pradávné vjezdy, *
      pro příchod slavného krále!
10 „Kdo je ten král tak slavný?“ †
      On, Pán zástupů věčných, *
      On, král věčné slávy!

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 1 Povstaň, Královno a Panno, tys hodna věčné slávy, vstup proto do skvělého paláce věčného Krále.

Ant. 2 Vyvolil ji Bůh a dal jí přednost přede všemi, uvedl ji do svého stánku.

Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1, 23)

2 Pán je nám útočištěm, je naší silou, *
      projevil se nám největší pomocí v tísni.
3 Proto nemáme strach, ať země se třese, *
      ať se kácejí hory do hlubin moře.
4 Ať jeho vody bouří a vlnami kypí, *
      ať se tetelí pod jejich příbojem hory,
   jen když Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      když Bůh Jákobův je naším ochranným hradem. –

5 Řeka rameny Boží město blaží, *
      chrání svatý příbytek Nejvyššího.
6 Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy, *
      s časným úsvitem Bůh mu na pomoc chvátá.
7 Běsnily národy, otřásaly se říše; *
      zahřměl svým hlasem a rozsouvala se země. –

8 Ale Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
      jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
9 Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně, *
      toho, jenž úžas šíří po celé zemi!
10 Válkám on činí přítrž až k hranicím země, *
       luky a oštěpy láme, spaluje štíty.
11 „Ustaňte přece a ve mně uznejte Boha, *
       jenž stojí nad všemi národy, nad celou zemí!“ –

12 Neboť Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
       jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 2 Vyvolil ji Bůh a dal jí přednost přede všemi, uvedl ji do svého stánku.

Ant. 3 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Panno Maria.

Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

1 Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *
2     siónské brány nad všechna jákobská sídla. –

3 Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *
4     „Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!
   Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *
      ti všichni v něm jsou narozeni.
5 Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *
      Protože ten si zbudoval Svrchovaný. –

8 Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *
      „Ti všichni jsou v něm narozeni.“
7 Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *
      „Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

Ant. 3 Slavné věci se o tobě vyprávějí, Panno Maria.

V. Blahoslavená jsi, Panno Maria, tys uvěřila Pánu.
O. Splnilo se na tobě, co ti bylo řečeno.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Efesanům

     1.16Nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, 17aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, takže budete moci mít o něm správné poznání. 18On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví 19a jak se ukazuje na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, 20když Krista vzkřísil z mrtvých a posadil ho po své pravici v nebi: 21vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva – a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v tomto věku, ale i v budoucím. 22Ano, všechno podřídil pod jeho nohy. A jeho dal jako svrchovanou hlavu Církvi: 23ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.
     2.1Byli jste mrtví pro své poklesky a hříchy, 2v nichž jste kdysi žili podle světského smýšlení, pod vlivem ducha, který vládne a svou moc vykonává v ovzduší, a teď působí v lidech, kteří se Bohu vzpírají. 3K nim jsme kdysi náleželi i my všichni, protože jsme žili tak, jak si to žádalo tělo. Dělali jsme, co se tělu zachtělo a co mu napadlo. A tak jsme už svou přirozeností propadli Božímu hněvu jako ostatní.
     4Ale nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, 5a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! 6Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. 7Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.
     8Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! 9Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. 10Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

RESPONSORIUM

DRUHÉ ČTENÍ

Z apoštolské konstituce papeže Pia XII.

     V homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o tomto tajemství jako o něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.
     Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v Božím stánku v nebi. Slušelo se, aby ta, s níž se Otec zasnoubil, bydlela v nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“1
     Podle mínění svatého Germána Konstantinopolského bylo to, že tělo panenské Bohorodičky Marie zůstalo neporušené a že bylo vyzdviženo do nebe, nejen v souladu s jejím božským mateřstvím, ale také odpovídalo zvláštní svatosti jejího panenského těla: „Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v prach. Protože je to tělo lidské, je proměněné, aby mohlo žít nebeským neporušitelným životem. Ale je to totéž tělo, živé a oslavené, neporušené, má účast na dokonalém životě.“2
     A jiný prastarý autor zdůrazňuje: „Protože je to slavná Matka Krista, našeho božského Spasitele, dárce života a nesmrtelnosti, dostává život od toho, který ji vzkřísil z hrobu a vzal k sobě – způsobem, který zná jenom on sám – a navěky má s ním stejnou tělesnou neporušitelnost.“3
     Všechny tyto výroky a úvahy svatých Otců se opírají jako o poslední základ o Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v nejužším spojení s jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast.
     Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s ním v zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v protoevangeliu,4 skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v listech apoštola národů.5 Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena.6
     A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v hrobě, a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s tělem i s duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.
     1 srov. Encomium in Dormitionem, Hom. 2, 14
     2 srov. In s. Dei genitricis Dormitionem, Serm. 1
     3 srov. Pseud-Modestus Jeruzalémský, Enconomium in Dormitionem, n. 14
     4 srov. Gn 3, 15
     5 Např. ˇyRím 5 a 6 kap.; 1 Kor 15, 21-26.54-57
     6 1 Kor 15, 54

RESPONSORIUM