Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“ Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili (v žalu) nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel. Ale vím i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to (Marie) uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“ Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.
Nadcházející svátek Páně neslavme slovy, ale skutky
Slovo, které se pro nás stalo vším, je nám nablízku. Je to náš Pán Ježíš Kristus, ten, který slibuje, že bude stále s námi. Vždyť přece říká: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.1 A stejně jako je naším pastýřem, veleknězem, cestou a branou a stal se pro nás vůbec vším, právě tak je i naším svátkem a slavností, jak říká Apoštol: Vždyť náš velikonoční beránek Kristus je už obětován,2 ten, který byl očekáván. Ale zazářil nám také jako odpověď na prosby žalmisty volajícího: Radosti má, vytrhni mne z obležení nepřátel.3 To je pravá radost a to je skutečná slavnost: zapuzení všeho zla; každý má k takové radosti dospět, a proto musí žít bezúhonně a mít stále na paměti pokoj bázně Boží.
Tak také žili svatí: po celou dobu svého života se radovali jako ve svátek. Jeden z nich, blažený David, vstával ne jednou, ale sedmkrát za noc a v modlitbách vzýval Boha.4 Jiný zase, veliký Mojžíš, jásal a zpíval hymny a chvály za vítězství nad faraónem a nad těmi, kteří Hebrejce utlačovali těžkou robotou.5 A konečně další, jako veliký Samuel nebo blažený Eliáš, s opravdovou radostí konali posvátnou bohoslužbu. Svým dobrým životem dosáhli svobody a účastní se nyní nebeské slavnosti; radují se ze svého někdejšího putování po zemi stínů a znají již, jaký je rozdíl mezi skutečností a předobrazem.
Jakou cestou se však při nynější slavnosti dáme my? A když se blížíme k tomuto svátku, koho budeme mít za vůdce? Jistě nikoho jiného než toho, jehož společně nazýváme svým Pánem, Ježíše Krista, neboť on sám říká: Já jsem cesta.6 On je ten, který na sebe vzal hřích světa, jak praví svatý Jan.7 On očišťuje naše duše, jak o tom jinde mluví prorok Jeremiáš: Stoupněte si na začátku cest a dívejte se, ptejte se, která cesta je dobrá, a na ní najdete obnovení svých duší.
Když byli nečistí kdysi pokropeni krví kozlů a posypáni popelem z jalovic, mohli být očištěni pouze tělesně.9 Nyní však milost Božího Slova očišťuje každého v plnosti. Půjdeme-li za tímto Slovem, můžeme již zde jakoby v předsíních nebeského Jeruzaléma předem připravovat onen věčný svátek. Stejně jako svatí apoštolové, kteří následovali svého vůdce Spasitele tak, že byli a dosud jsou učiteli této milosti. Vždy říkali: My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.10 Podobně i my následujeme Pána; a jeho svátek neslavíme pouze slovy, ale i skutky.
1 Mt 28, 20
2 1 Kor 5, 6
3 Žl 31 (32), 7 (LXX)
4 srov. Žl 118 (119), 62.164
5 srov Ex 15, 1
6 Jan 14, 6
7 srov. Jan 1, 29
8 srov. Jer 6, 16
9 srov. Žid 9, 13
10 Mt 19, 27
Jak je to nyní se svátostí smíření? Inspirace ze Slovenska
Mnozí se v současnosti dotazují, jak je to v této době šíření koronaviru se svátostí smíření. Přinášíme inspiraci textu ze Slovenska, který se dá aplikovat i na českou situaci.
Individuální svaté zpovědi na požádání nejsou zakázány. Zpovídat se má přednostně ve zpovědnici, která je opatřena mřížkou, a na tu je třeba dát průsvitnou zábranu, která zamezí šíření viru.
Prosíme zároveň věřící, aby brali ohled na výjimečnou situaci a na to, že i kněží mohou onemocnět, a pak už nebudou k dispozici ani těm, co se ocitnou v ohrožení života. Nemůžeme si v těchto okolnostech všichni žádat všechno, na co jsme běžně zvyklí. Na druhé straně máme příležitost lépe si uvědomit a připomenout, že je třeba pravidelně zpytovat svědomí a litovat hříchy.
Věřící z katechismu vědí, že existuje i tzv. dokonalá lítost.
Článek 1452: Vyvěrá-li lítost z lásky k Bohu, milovanému nade vše, nazývá se „dokonalá“ lítost nebo lítost z lásky [contritio]. Taková lítost odpouští všední viny; dosáhne také odpuštění smrtelných hříchů, zahrnuje-li pevné předsevzetí jít ke svátostné zpovědi, jakmile to bude možné.
Využijme nyní tuto možnost. Je potřeba si pravidelně zpytovat svědomí, vzbuzovat lítost a chránit se hříchu. Pokud zavádíme bezpečnostní opatření, aby se COVID-19 nešířil, je potřeba se samozřejmě vyhýbat i nákaze hříchu. Vyhýbat se blízké příležitosti, nevystavovat se zbytečně situacím, ve kterých člověk může do hříchu upadnout. Naopak, více se modlit, více číst Písmo a duchovní literaturu.
Tak jako lidé dostávají informaci, že v současnosti nemají se vším chodit k lékaři, protože ho mohou vyřadit ze služby, měli bychom brát v úvahu také zdraví kněží - zejména těch, co jsou starší, nebo trpí chronickými nemocemi.
Je tu čas zkoušky, který prověří i to, jaká je naše víra. Je tu čas být na sebe o něco náročnější. Svátosti jsou nesmírně vzácné: jsou to pro nás viditelné znaky neviditelné milosti, stanovené Kristem. Avšak neviditelná Boží milost v nás působí, i když nám její viditelné znaky dočasně nejsou plně k dispozici. Věříme tomu?
Nabízí se i otázka na zpytování svědomí: nezvykl jsem si náhodou na svatou zpověď jako na „náplast“, kterou přikrývám symptomy pocházející z hlubších příčin, například z pýchy, egoismu, závisti, či strachu? Neopakuji tam dokola totéž, abych odešel, snad na chvíli spokojený, ale bez toho, abych se opravdu obrátil nebo alespoň posunul k lepšímu? Nyní je příležitost jít do hloubky. Přemýšlet. Zpytovat. Litovat. Měnit.
Pokud zpověď skutečně potřebuji a skutečně jsem na ni dobře připraven, mohu o ni individuálně požádat. Berme však tento čas i jako příležitost k delšímu a hlubšímu zpytování svědomí. A jako příležitost pro náročnější přípravu na dobrou svatou zpověď.
Text: Martin Kramara, mluvčí Konference biskupů Slovenska
Kněz ve farnosti Ostravice a Bílá je k dispozici udělit svátostí po tel. domluvě.Telefón: 731 625 828
Obnova korouhví, Staré Hamry 2020
dary na obnovu korouhví, prosím, zaslat na číslo účtu:
5807763319/0800
Pan Bůh zaplať!
Obrazek staré a nové korouhve sv. Václava, kostel Staré Hamry
Slovo ke krizovému opatření Vlády České republiky z 15. března 2020
Drazí bratři a sestry,
situace se během několika dnů opět změnila a nyní se nacházíme v naprosto výjimečné situaci, kdy je celá naše země v karanténě. Je to rozumné opatření, je třeba ho respektovat a omezení pohybu dodržovat. Neneseme v těchto dnech odpovědnost jen sami za sebe, ale také za všechny ty, s nimiž se setkáváme. Nevíme, kdo z nás by mohl být infekční a koho by mohl nakazit a tím ohrozit na zdraví a na životě.
Z nařízení vlády vyplývá, že není možné konat veřejné bohoslužby, a to ani v malém počtu. Duchovní ovšem mohou podle bodu I.g.3 tohoto nařízení vykonávat individuální duchovní péči a službu. To tedy znamená, že kostely mohou být otevřeny a kněz zde může být připraven takovouto individuální službu poskytnout. Stejně tak je možné, – bude-li to opravdu nutné – aby duchovní navštívil věřící v jejich domově a udělil například svátost pomazání nemocných nebo viatikum. Obhajitelné je i slavení bohoslužby vysílané například přes televizi, rádio nebo sociální sítě, avšak s jen takovým počtem osob, bez něhož by nebylo možné bohoslužbu uskutečnit. Nemocniční kaplani ať konají svou službu se souhlasem vedení nemocnic a opatřeni ochrannými pomůckami.
Milí spolubratři kněží a jáhnové, spoléháme na Vaši rozumnost. Snažme se všichni být k dispozici, ale nechovejme se tak, abychom se stali možnou příčinou rizika nákazy. Využívejme možnost být v kontaktu se sobě svěřenými telefonem nebo přes sociální sítě. Svým příkladným dodržováním zásad karantény dávejme svým spoluobčanům dobrý příklad.
Drazí, to, co nám vždy zůstane, je modlitba. Prosíme, nezapomínejme se modlit za sebe i za druhé, za nemocné a ty, kdo jsou v nebezpečí smrti, za zdravotníky a další, kdo v těchto dnech čelí obrovskému nasazení a vyčerpání, za ty, kdo svými rozhodnutími za nás nesou odpovědnost a za brzké ukončení této epidemie. Přijměme tuto podobu postní doby jako svého druhu duchovní cvičení, jako nabídku od Pána, kterou nám dal způsobem, jaký bychom si sami nepřipravili, ale který může být pro každého z nás i pro Církev příležitostí ke skutečné změně smýšlení, k níž jsme byli vyzýváni na Popeleční středu.
16. března 2020
Jménem biskupů Čech a Moravy
Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK
Milí farníci, vzhledem k aktuálnímu vývoji pandemie koronaviru COVID-19 a v návaznosti na nouzový stav vyhlášený vládou ČR se s okamžitou platností až do odvolání ruší se všechny (tedy nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách ve farnosti pořádané naší farností.
Situaci, kterou nyní prožíváme a která přináší dočasné odloučení od setkání s Ježíšem Kristem ve svátostech, přijměme i jako nabídku a výzvu. Může být například cestou k tomu, abychom si uvědomili, jak velkým darem jsou pro nás svátosti i ti, kteří je udělují. Prosím, přijměme tuto situaci jako rodina, které není lhostejné, co prožívá ten druhý. Nehledejme výhody pro sebe, nechtějme obejít bezpečnostní opatření či rozhodnutí. Nereptejme. Přijměme letošní výjimečnou postní dobu jako účast na Kristově křížové cestě, která byla nutnou součástí jeho vítězství. Připomínám i dnes, abychom se vrátili k domácí četbě Písma a ke společným modlitbám v rodinách, například s využitím Kancionálu.
Prosím každého z vás, abychom se spojili každý večer ve 20.00 hodin modlitbou růžence. Ať je tato modlitba nesena úmyslem na zastavení pandemie koronaviru a k ochraně našich rodin.
Připomínáme také možnost sledování přenosů bohoslužeb v médiích prostřednictvím radia Proglas a Televizi Noe.
doc. DDr. Andrej Slodička, PhD., administrátor farností Ostravice a Bílá
DUCHOVNÍ PÉČE V NEMOCNICI VE FRÝDKU-MÍSTKU
Bratři a Sestry,
informuji ohledně duchovní péče v nemocnici ve Frýdku-Místku. Jedinou možností je dát vědět nemocničnímu kaplanovi, otci Janu Wojnarovi, který jako jediný z nás kněží děkanatu Frýdek a Místek může v nemocnici svátosti udělovat. Je potřeba jej kontaktovat na čísle +420 604 406 923.
Přeji vám všem hodně sil v této náročné situaci.
P. Dr. Daniel Vícha, děkan
Slovo biskupa Františka k nouzovému stavu
Napsal Mgr. Bc. Pavel Siuda
Zobrazení: 520
Milí bratři a sestry,
v krátké době se na vás znovu obracím v souvislosti s šířící se pandemií koronaviru. S ohledem na nouzový stav vyhlášený naší vládou vydávám toto rozhodnutí:
Po dobu trvání nouzového stavu se ruší všechny veřejné (nejen nedělní) bohoslužby, společné pobožnosti, duchovní obnovy, modlitební setkání a jiná shromáždění v kostelích, kaplích a jiných prostorách Římskokatolické církve na území ostravsko-opavské diecéze. Kněží budou slavit mše svaté bez účasti lidu na úmysly, na které by byly slouženy veřejně. Výjimkou jsou pohřby, které umožňují veřejný obřad s účastí vyšší než 30 osob.
Po dobu trvání mimořádných opatření uděluji dispens od osobní účasti na nedělní bohoslužbě.
Využívejte příležitostí sledovat mši svatou prostřednictvím křesťanských sdělovacích prostředků, jejichž význam a důležitost si můžeme v takovéto chvíli uvědomit a nezapomeňme je podporovat v jejich službě.
Přijměme tuto mimořádnou situaci především jako postní výzvu k modlitbě. Proto, je vhodné, aby kostely podle místních možností zůstaly otevřené pro osobní modlitbu a individuální přijetí svátostí. Scházejme se ke společné modlitbě četbě Písma v rodinách zvláště v neděli a snažme se tento den prožít skutečně jako den Páně. Tato chvíle, která pro nás bude znamenat dočasné odloučení od svátostí, nás může ke Kristu hlouběji přimknout právě skrze modlitbu a Boží slovo.
Jak jsme už vybídli ve společné výzvě s ostatními biskupy, spojme se každý večer ve 20 hodin v modlitbě za ukončení epidemie, za všechny nemocné a jejich ošetřovatele, za ty, kdo v současné tíživé situaci rozhodují o osudech lidí, za překonání strachu, za pomoc pro všechny zasažené, za odpuštění hříchů i usmíření Boha, za to, abychom byli opravdovými křesťany, kteří nejen věří v život věčný, ale také s ním počítají, abychom byli svědky a prostředníky Boží lásky. V modlitbě prosme o ochranu Panny Marie a přímluvu našeho nového blahoslaveného P. Richarda Henkese, který se stal svědkem Boží lásky v situaci epidemie v koncentračním táboře.
Společná modlitba je nejsilnější zbraní, kterou máme. Také já na vás pamatuji v modlitbě a žehnám.
