14.8.2026 Ostravice 17.00

15.8.2026 Ostravice 8.00, Staré Hamry 10.00

Vstupní antifona – Zj 12,1

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Maria byla vzata do nebe, plesají zástupy andělů. Aleluja.

Evangelium – Lk 1,39-56

Učinil mi veliké věci ten, který je mocný: ponížené povýšil.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem Svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství /trvá) od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky. Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

Modlitba nad dary

Bože, náš nebeský Otče,
na znamení naší upřímné oddanosti
klademe na oltář tyto dary;
přijmi je a posiluj nás,
ať následujeme příklad Panny Marie nanebevzaté,
ať tě celým srdcem milujeme
a stále po tobě toužíme.
Skrze Krista, našeho Pána.

Eucharistická modlitba

Preface o Nanebevzetí Panny Marie

Mariino nanebevzetí je příslibem našeho oslavení

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
a dnes abychom ti děkovali
také za blahoslavenou Pannu, Bohorodičku Marii.

Neboť tys ji přijal k sobě,
tys nedopustil, aby nad ní panovala smrt:
vždyť ona nám dala Dárce života,
tvého Syna, Ježíše Krista;
ona je prvotinou tvé církve a obrazem její budoucnosti,
a sláva, kterou má u tebe,
je nám nadějí a útěchou na cestě k tobě.

A proto se připojujeme ke zpěvu andělů,
spolu s nimi tě chválíme a radostně voláme:

Svatý, Svatý, Svatý ..

Antifona k přijímání – Lk 1,48-49

Blahoslavit mě budou všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný.

Modlitba po přijímání

Bože, ty nás sytíš svátostným pokrmem
a dáváš nám už zde na zemi účast na tom,
cos pro nás připravil v nebi;
na přímluvu Panny Marie nanebevzaté
vyslyš naše prosby a doveď nás do slávy vzkříšení.
Skrze Krista, našeho Pána.

https://m.liturgie.cz/misal/08sanctoral/08_15.htm

Existuje podobnost mezi ikonou Mariina zesnutí a Anastasis, tedy Kristovým vzkříšením. Západní obrazy rozlišují v Kristově životě dva momenty: před smrtí, sestup do pekel a posléze vzkříšení. Na Východě naproti tomu sám sestup do podsvětí je již vzkříšením. Totéž pojetí se projevuje na mariánských ikonách, protože zde „zesnutí“ je již probuzením v Božím království.

Tak se uskutečnil „posvátný převrat“, protože od okamžiku, kdy Kristus jako člověk vystoupil do nebe, nebe sestoupilo na zemi. Právě proto mezi apoštoly jsou andělé se svými nebeskými obleky. Ti utvářejí kalich, v němž se nachází ta, která je úctyhodnější než cherubíni a slavnější než serafíni, Matka Boží, symbol Božího lidu, celé církve.

Postava Matky Boží je ve srovnání s různobarevnými oděvy apoštolů velmi prostá a zároveň graciézní. Malíř na ni klade důraz, když ji chce postavit do středu modlícího se Božího lidu. Z uvedeného důvodu je znázorněna, jak se modlí. Předmětem její modlitby je příchod Ducha Svatého, jedná se o ustavičnou epiklezi. Ona je také Nevěsta, která říká: „Přijď, Pane Ježíši!“ (srv. Zj 22,20), a tak vyjadřuje blaženou naději v očekávání druhého příchodu našeho Pána Ježíše Krista.

Ikona Zesnutí Matky Boží

Na vyobrazeních v barokních chrámech se Marie znázorňuje s velkou slavnostností, když vystupuje na nebesa s oslaveným tělem. Ohromení apoštolové hledí vzhůru. Zde jsou přesně naopak zázračně přeneseni, aby vykonali příslušný truchlivý obřad nad zesnulou osobou. Ovšem i nyní hledí ohromeně. Nevidí Matku Boží, která by stoupala k nebi, nýbrž přesně naopak Krista, jenž sestupuje na zemi ve své vlastní slávě, jak to bude na konci věků. Pro Ježíšovu Matku platí, že má účast na druhém příchodu svého Syna, neboť ona je eschaton a dosáhla poslední dokonalosti stvoření. Jako kdyby Kristus říkal: „Jestliže matka mi dala fyzické tělo pro pozemský život, nyní já jí dávám věčný život v jejím pozemském těle.“

„Z tebe se raduje celé stvoření“

Kosmos hledí na Matku Boží, vidí v ní předzvěst naplnění své vlastní evoluce. Kruh obnoveného ráje formuje na ikoně velkolepou vnější aureolu. Uvnitř se zdvihají kupole velkého chrámu, což připomíná Svatou Sofii jako symbol univerzální církve, velké matky, která rodí miliardy adoptivních Božích synů. Zdi velkého chrámu ochraňují živé kameny mystické Kristovy stavby. Vidíme zde lidi všech kmenů, jazyků, národů a ras (srv. Zj 5,9). Biskupové, mučedníci, mniši a knížata formují kompaktní masu, a přece každý z nich vypadá tak, jako kdyby se pohlíželo přímo na něj. Církev je jediná společnost, v níž duchovní přilnutí k druhým neničí, nýbrž naopak dává plný význam každé osobnosti. V církvi také platí, že hierarchická struktura jde ruku v ruce s rovností všech lidí vzhledem k Boží milosti.