Slavnost Těla a Krve Páně

Žalm 22 (23)
Dobrý pastýř

Beránek... je bude pást a vodit k pramenům živé vody. (Zj 7, 17)

1 Pán je můj pastýř: nemám v ničem nouzi. †
2     Na tiché, svěží pastviny mě vodí, *
      k pramenům, kde si mohu odpočinout.
   Mé duši dává svěžest, provází mě *
      po správných cestách, věren svému jménu. –

3 I kdybych vešel do rokliny temnot, †
      zlého se neděsím: vždyť ty jsi se mnou. *
      Tvá hůl a kyj jsou pro mne ochranou.

4 Před očima mých nepřátel *
      k jídlu mi prostíráš,
      hlavu mi mažeš olejem, *
      má číše přetéká.

5 Štěstí a přízeň u mne jsou, *
      až pokud budu žít.
      V Pánově domě přebývám *
      do časů nejzazších.

Sláva Otci i Synu *
    i Duchu Svatému,
jako byla na počátku i nyní i vždycky *
    a na věky věků. Amen.

 

Slavnost Těla a krve Páně

Čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice

Evangelium – Jan 6, 51-58

Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

 

Preface o Eucharistii

Slavení památky našeho vykoupení

V.:  Pán s vámi.
O.:  I s tebou.
V.:  Vzhůru srdce.
O.:  Máme je u Pána.
V.:  Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.
O.:  Je to důstojné a spravedlivé.

Vpravdě je důstojné a spravedlivé,
dobré a spasitelné,
svatý Otče,
všemohoucí, věčný Bože,
abychom ti vždycky a všude vzdávali díky,
skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť on je naše jediná a dokonalá oběť:
jako Beránek neposkvrněný se obětoval na kříži za spásu celého světa;
a na svou smrt nám odkázal trvalou památku,
když naposled večeřel se svými apoštoly.

A my odevšad přicházíme,
abychom jedli z jeho svatého stolu
a měli účast na jeho vykoupení,
a ty nás sjednocuješ ve víře a lásce
a dáváš nám naději,
že se svým Spasitelem jednou zasedneme za stůl v tvém věčném království.

A proto tě chválíme
a se všemi nebeskými zástupy zpíváme píseň o tvé slávě
a voláme:

Ze spisů svatého kněze Tomáše Akvinského

(Opusculum 57, in festo Corporis Christi, lect. 1-4)
Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina!

     Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil.
     A nejen to: On všechno, co si z našeho vzal, plně vynaložil na naši spásu; své tělo nabídl Bohu Otci v oběť smíření na oltáři kříže a svou krev vycedil jako naše výkupné a jako očistnou lázeň, abychom byli vykoupeni z ubohosti otroctví a očištěni ode všech hříchů.
     Aby však v nás zůstávala trvalá památka na toto veliké obdarování, pod způsobami chleba a vína zanechal věřícím své tělo jako pokrm a svou krev jako nápoj.
     Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina, přinášející spásu a plná všeliké lahodnosti! Neboť co může být vzácnějšího než tyto hody? Nepředkládá se nám totiž žádné maso telat a kozlů jako kdysi za mojžíšského zákona, ale nabízí se nám tu sám Kristus, pravý Bůh. Vzbuzuje snad něco větší podivení než tato svátost?
     Žádná jiná svátost není spasitelná jako tato: Zbavuje hříchů, rozmnožuje ctnosti, naplňuje duši hojností všech duchovních darů.
     Církev ji přináší za živé i mrtvé, aby měl každý člověk prospěch z toho, co bylo zřízeno pro blaho a spásu všech. A nikdo není s to vyjádřit sladkost této svátosti, neboť se v ní ochutnává duchovní blaženost přímo z jejího pramene a slaví se v ní památka oné závratné lásky, kterou Kristus ukázal svou smrtí na kříži.
     A tak aby se nezměrnost této lásky přímo vryla hluboko do srdce všech věřících, ustanovil Kristus tuto svátost. Stalo se to při poslední večeři, když spolu se svými učedníky oslavil velikou noc a chystal se odejít z tohoto světa k Otci. Touto svátostí zanechal trvalou památku na své umučení, naplnil smysl starozákonních předobrazů, učinil největší ze svých divů a těm, které měl jeho odchod zarmoutit, připravil jedinečnou útěchu.

RESPONSORIUM

O. Tento chléb, to je tělo, které viselo na kříži; tento kalich, to je krev, která vytékala z boku. Vezměte a jezte tělo Kristovo; vezměte a pijte krev Kristovu. * Jste Kristovy údy.
V. Abyste nepřestávali tvořit jednotu, jezte pokrm, který vás vzájemně spojuje; abyste si byli vědomi, jakou máte cenu, pijte nápoj, kterým bylo zaplaceno vaše vykoupení. * Jste Kristovy údy.